Cosarbo

Základní informace

Cosarbo (čti Kosarbo) je fantasy svět, ve kterém se odehrává série jeskyní Oficiální jeskyně Duves.

Cosarbo se skládá ze dvou částí světa. Objeveného a neobjeveného. Objevená část se skládá z ostrovů Flyrq, Sufol, Stymord, Malý Stymord, Kevih, Severní Kevih, Manta, Boist, Qrasal, Vlons a Hesraikar. Neobjevená část může obsahovat další ostrovy, to však zatím nikdo neví. Dle spekulací však existuje zhruba 15 dalších ostrovů.

Obyvatelstvo Cosarba (co se humanoidů týče) se skládá především z lidí, dále ve velké míře také z elfů (lesních, temných i vysokých) a trpaslíků. Méně četnější jsou pak hobiti, krollové, barbaři, stínoví chodci a démoni. Ojediněle se vyskytují i půlelfové, půldémoni, kudůkové a další humanoidní tvorové.

Současnost

Současně je ve světě Cosarbo rok 1224, počítáno podle Trestonského letopočtu (let od roku narození císaře Beluara).

Historie

Stvoření světa

Dodnes není obyvatelům Cosarba známo, jak vlastně vzniklo. Existuje na to spoustu teorií. Některé jsou logické, některé naprosto bizarní. Níže je vypsáno několik nejvíce zastávaných teorií stvoření světa.

Arunijská verze

Tato část popisuje teorii stvoření podle Arunijského náboženství.

Svět Cosarbo stvořil roku 0 (dle Cosarbského letopočtu) Áron. Jako inspiraci si vzal jiný svět, který stvořil bůh Heius. Áron nalezl bránu do jiného světa, který zformoval dle svých představ. Použil svoji kouzelnickou moc k vytvarování ostrovů a mezi ně pak vyčaroval vodu, tak vzniklo moře. Pak stvořil rostliny a žvířata, později i první humanoidní stvoření a to elfy. Áron však vždy preferoval rovnováhu a tak stvořil trpaslíky jakožto protiklad elfů. Elfové chránili vše co Áron stvořil, modlili se k němu a využívali dary přírody jen nepatrně. Trpaslíci však zneužívali dary přírody a tvořili z nich předměty dle své libosti. Áron miloval rozmanitost a tak vytvořil ještě lidi. Krollové a hobiti však nebyli vytvořeni Áronem, zabloudili sem z jiného světa. Áron se pak tvořením světa už nezabýval, ponechal vše náhodě a ukryl se. Z některých lidí vznikli barbaři. Svět se zkazil, bytosti přestali v Árona věřit a zneužívali darů přírody. Tak vybudovali města, vytvořili zbraně a začali mezi sebou válčit.

Hesraikarská verze

Tato část popisuje teorii stvoření podle Hesraikarských badatelů.

Svět Cosarbo tu byl již od začátku věků jako nekonečně velká plocha moře. Z vesmíru však spadl na Cosarbo obrovský, zvláštně tvarovaný kámen, který se postupně vlivem atmosféry rozpadal. Po rozpadu kamene vznikli ostrovy, na které se dostával z moře písek. Po mnoha milionech letech se svět zformoval do téměř dnešní podoby, na ostrovech vznikala hlína a začali zde růst rostliny. Hlína se dostávala do moře a začali vznikat také mořské rostliny. Z rostlin pak rozkladem postupně vznikali miniaturní stvoření, která se po mnoha letech vyvinula v první ryby. Z vody se dostal život i na pobřeží a postupně se dostal i do vnitrozemí, kde se začínali vyvíjet zvířata a primitivní humanoidní stvoření. Tito humanoidi se postupně vyvinuli v různé rasy jako například lidi, elfy, trpaslíky, krolly, hobity a barbary.

Verze neznámého cizince

Tato část popisuje teorii stvoření podle "neznámého cizince".

V tuto teorii věří valná většina členů Aliance. Jedni z prvních členů Aliance údajně potkali démona, který se jim představil jako Cizinec. Tento démon jim sdělil, že je z jiného světa a že ví vše o stvoření Cosarba. Podle něj je Cosarbo kulatá planeta, na které se nachází mnoho ostrovů, jenže většinu z nich ještě obyvatelé Cosarba neobjevili. Tato planeta vznikla před mnoha miliony let a různými zákonitostmi, které se obdobají Hesraikarské verzi na ní vznikl život. Žili zde však pouze lidé, kteří svůj svět sami poslali do záhuby. Přežilo pouze 13 lidí, kteří se před záhubou zachránili ukrytím hluboko v podzemí. Díky jimi vytvořenou magickou energií se zamrazili a probrali se tisíc let po záhubě zbytku civilizace. Po těchto tisíci letech nenalezli nic, co by z minulé civilizace zbylo. Vytvořili tak civilizaci novou a po téměř deseti tisících letech se začal počítat nový letopočet od data narození císaře Beluara.

Od našeho letopočtu

Ať už svět vznikl jakkoliv, od roku 0 je historie známá a sepsaná.

Doba Trestonského císařství

Trestonské císařství založil císař Beluar roku 31 po dobytí města Dute. Roku 49 se císařství rozšířilo tak, že ovládalo celý ostrov Hesraikar (který byl tehdejšími obyvately nazýván Cosarbo, protože to pro ně byl celý známý svět). Proti Beluarovi se však bouřili někteří obyvatelé, především elfové. Proto byl Beluar roku 62 zavražděn, ihned po jeho smrti se trůnu chopil manžel jeho dcery Izbeth - císař Ehis. Ehis vládl ještě hůře, než jeho předchůdce a proto byl již roku 70 sesazen z funkce občanským povstáním. Obyvatelé pak na trůn dosadili velice spravedlivého půlelfa Rafidona, ten přijal místo císaře, ale zřekl se císařského titulu a rok poté se rozhodl císařství zrušit, protože dle něj příliš omezovalo vývoj jednotlivých územních částí.

Doba rozvoje

Od roku 71 až do roku 448 se území dnešního ostrovu Hesraikar velice rychle rozvíjelo. Technologie se posunula dopředu a začali první mořeplavby. Roku 448 doba rozvoje vyvrcholila objevením ostrovu Vlons, pojmenovaného podle jeho objevitele Alexandera Vlonse. Od tohoto roku se také domovský ostrov objevitele jmenuje Hesraikar. Původ tohoto názvu však není známý.

Doba obchodu

Na Vlonsu se roku 449 vybudovala malá obchodní vesnice, do které se převáželi zásoby z Hesraikaru. Postupně se zde začali ubydlovat někteří lidé a obchodovali s jednotlivými obyvateli Hesraikaru. Jelikož se však obchodování s jednotlivci nevyplatilo vzniklo na Hesraikaru Sdružení Hesraikarských obchodníků. Tito obchodníci za společné finance vykupovali a následně přeprodávali zásoby na Vlons. Tímto způsobem vznikla první stálá obchodní cesta. Dále také pokračoval rozvoj technologií a mořeplavby přinesli další ovoce, mezi lety 491 až 542 byli objeveny další ostrovy a to Drym, Kevih, Severní Kevih, Boyst, Manta a Qrasal. Ostrov Qrasal byl sice objeven a pozorován z lodí, avšak zatím se nevrátil živý nikdo, kdo se odvážil vylodit na jeho břeh. Na Drymu, Mantě a Kevihu začala expanze, budování a vytvořili se tak další obchodní cesty.

Doba válek

Roku 1041 založil Wisteltraut I. království Ablo. Toto království ovládalo zhruba třetinu ostrova Hesraikar. V roce 1043 se Rin Jadert I. chopil vlády v Ankrardu a vyhlásil Ablu i Argahrelu válku. Všechny tři frakce proti sobě válčili o území zvané Nardich, nejdůležitější část Hesraikaru. Argahrelští se do války však tolik nezapojili a spíše bránili svoji malou část území. Rin Jadert I. téhož roku založil i vojenskou frakci s názvem Temní rytíři, název vznikl podle charakteristické zbroje Ankrardských vojáků. Členy Temných rytířů se museli povinně stát všichni vojáci Ankrardu a mohli se k nim dobrovolně připojit i další lidé. Rin Jadert I. tak vybudoval velkou armádu, díky které roku 1058 málem dobyl celý Nardich. Král Wisteltraut I. ho však porazil při obraně města Zark (nyní známé jako město Hesraikar). Nástupce Rina Jaderta I., Rin Jadert II. hned pokračoval v tom, co jeho otec začal. Pokoušel se dále dobýt celý Nardich. Bohužel pro něj měla jeho armáda tak velké ztráty, že si sotva dokázal uchránit své vlastní území. Po smrti Rina Jaderta II., v roce 1066, nastoupil na trůn jeho syn, Rin Jadert III., kterému se již podařilo první větší vítězství. Roku 1098 totiž osobně zabil Wisteltrauta I. a o pár let později, roku 1135 taktéž zabil i jeho syna Wisteltrauta II. a to při druhé bitvě o Zark, který dobyl. Od tohoto vítězství Temných rytířů se začíná vytrácet název Ankrard, jelikož Rin Jadert III. se již soustředil pouze na armádu a nestaral se o civilní obyvatelstvo. Po dobytí Zarku vznikl řád Rytířů světla, který si kladl jediný cíl, porazit Temné rytíře. Roku 1136 se jim povedlo dobýt Zark, který navrátili do vlastnictví království Abla. Temné rytíře pak vyhnali z Nardichu a ti se pak ukryli na Qrasalu, byli tak první, kteří se dostali na Qrasal a přežili. Z Qrasalu ovšem často vysílali válečná tažení a tak Temní rytíři, Rytíři světla, Rytíři z Kevihu a několik dalších vojenských aliancí bojovalo o nadvládu nad Hesraikarem. Roku 1141 zemřel Rin Jadert III. a na jeho místo nastoupil Rin Jadert IV., který opět dobyl Zark, včetně velké části jeho okolí. Roku 1150 se již podařilo Ablovskému králi Magnusovi I. dobýt Zark, celý Nardich i většinovou část Hesraikaru, zahnal tak Temné rytíře opět pryč z ostrova Hesraikar. Od té doby byl Zark přejmenován na město Hesraikar a království Ablo na království Hesraikar. V roce 1151 se uzavřelo spojenectví téměř všech vojenských frakcí, které se spojili proti Temným rytířům. Úplně porazit se je však nepodařilo.

Doba temna

V roce 1195 byli Temní rytíři kvůli chybě experimentu alchymisty Mirthala Kelmoira donuceni opustit hory na ostrově Qrasal a stáhli se do údolí. Z údolí pak vysílali lodě, jelikož si byli vědomi, že již dlouho na Qrasalu nepřežijí. Vyhráli hned několik námořních bitev, avšak dobýt kus pevniny se jim zprvu vůbec nedařilo. Roku 1197 se Temným rytířům podařilo dobýt Mantu a všichni se tam z Qrasalu přesunuli. Temní rytíři se tak pod vládou Rina Jaderta IV. opět velice rozrostli a zformovali na Mantě obrovskou armádu. Měli v plánu dobýt celé Cosarbo, v tom jim však v roce 1203 zabránila armáda Hesraikaru, která jim zničila všechny lodě a začala pomalu dobývat Mantu. Mezitím Ulf Ragnarsson za pomoci koruny Aliance, kterou mu propůjčil Ronqux zabil Rina Jaderta IV., který neměl žádného potomka a tudíž se nemohli Temní rytíři nijak dohodnout na dalším postupu. Možná by dokázali nového vůdce najít, avšak dříve stihla armáda Hesraikaru postoupit dále k Wergu a následně vyzabíjet všechny Temné rytíře, kteří se zde nacházeli. Jediní Temní rytíři, kteří přežili byli členové eliminační čety, kteří se na Mantě zrovně nenacházeli.